Pavel Švarc

S člověkem mluv tak,aby ti i on mohl svobodně povědět vše, co má na srdci...

Každý člověk má v sobě ukryté touhy, sny a přání. Dost často se mi v životě stávalo, že jsem si je splnil, ale většinou jsem byl jen kousek od jejich naplnění a často se stalo něco, co mi to všechno pokazilo. Tak jsem začal hledat, hledat příčiny neúspěchu a nezdaru dobrého žití. Volil jsem různé formy poznání, ať už to byly studia různých racionálních oborů tak i oborů esoterických a mystických. Co se však nakonec přihodilo, že se můj život změnil? Zvu vás do svého příběhu. Můžete se pustit do čtení …

Už dlouhou dobu mi v hlavě běží myšlenka, co je a není pro člověka pocit naplnění. Otázka kdo jsem? Proč tady na té zemi a co tu dělám? Jaký je zde můj úkol? Tak se ptá asi každý z vás, někdo častěji někdo méně, ale mě tato otázka provázela celý život.

Jako dítě si uvědomujete jen přítomnost, přítomnost lásky, která je všude kolem vás. Radujete se, když máma pohladí, táta pochová, sousedka se usměje a řekne: ,,Bože, ty jsi nádherný človíček.“

Nikdy nezapomenu zážitek, který se mi stal jako malému klukovi. Byl jsem asi tříletý chlapec, když se naši odstěhovali na Šumavu. Vesnice čítala všeho všudy šest baráků i s hájovnou. Takže by se dalo říct země zapomenutá. Byl večer a naši byli u sousedů na kus řeči, já a moje mladší sestra jsme zůstali sami doma. Rodiče vždy odcházeli, až když jsme spali, ale toho večera mě probudil nějaký hluk. Dostavil se mi pocit, který byl pro mne nový, silný a nepříjemný. Nevěděl jsem co se to děje. Hlavu přikrytou a být ticho, to bylo jediné, co jsem v tu chvíli dovedl. Měl jsem strach. Bylo to mé první setkání s ním. Najednou se stalo něco, co mě přinutilo odkrýt peřinu a jít se podívat z okna. To co jsem uviděl, mě dovedlo k úžasu. Venku na zahradě byl vlk, který vyl, a kolem něj další čtyři vlci běhali dokola. Každou chvíli se některý z nich na mě koukl. Stal jsem se součástí té smečky. Hrál si a dováděl s nimi. Strach byl najednou pryč. Ráno jsem se vzbudil a plný nadšení jsem to běžel říct našim. Vytřeštili na mě oči. Myslím, že si mysleli, že jsem se zbláznil. Řekli mi, že vlci jsou jen v ZOO nebo v Rakousku a to dál od hranic, tak co by tu dělali.

Tato událost se mi vracela vždy, když jsem měl strach nebo smutek na duši, až do dne než jsme se odstěhovali zpátky do Prahy. Bylo mi deset a já si připadal, že jsem sám. Zapomněl jsem? Ano, zapomněl jsem na to, že jsem dítě, které si chce hrát s vlky, koukat se jak se jeleni a laně pasou na krásných loukách. Zapomněl jsem vidět krásu okamžiku a lásku, která vždy naplňovala celé mé srdce. Strhly mě koleje dospívání a pozdější dospělosti. Vytvořil jsem v sobě prostor pro utvoření čehosi, co bych v té době pro sebe nazval „frajer“.

Práce, peníze, ženy, chlast i drogy, to vše jsem si myslel, že mi pomůže ke štěstí. Někdy s malým úspěchem, jindy s totálním propadem osobnosti. Čím hlouběji jsem se propadal, tím víc má duše volala o pomoc. Stal se ze mě člověk, který pořád ještě nenašel cestu, která by mu říkala: „Fajn tady je ti chlapče fajn.“ Místo toho můj strach byl větší a větší. Svazek manželský od samého začátku nestál za nic, děti rostly a já si toho ani nevšiml, nevšiml jsem si ani, že má duše churaví a že už říká dost! Najednou se stalo něco, co se mnou zatřáslo. Byl to strach, strach ze smrti. Uvědomil jsem si, že takhle už ne, že proto tu člověk přece není.Našel jsem v sobě poslední kousek síly hledat a poznat, zachránit se. Potkal jsem lidi, kteří mě přivedli k astrologii, numerologii, tarotu a magii vůbec. Má duše se trochu zklidnila. Pro duchovno, které bylo zahaleno tajemstvím, jsem měl vždy slabost. Přešel nějaký čas. Poznal jsem různé lidi, různé víry, zajímalo mě vše, co jen trochu dodávalo klid mojí duši. Ale pořád jsem tušil, že je tu něco, co má tu moc, udělat ve mně změnu radikální. Dnes vím, že je to Láska. Jenže ono se to lehce řekne, ale kde jí vzít, jak ji najít?

Hledal jsem, přemýšlel a najednou mi to došlo. Položil jsem si otázku. A co vlastně ty? Jsi ty vůbec ochoten naslouchat, poznávat, nechat se inspirovat? Nechat se proměnit? Trochu jsem se polekal. Má duše mi však říkala ano, zkus to, zvládneš to, stojí to za to. Byl jsem připraven. To, co následovalo, mohu považovat za dar Boží. Během krátkého času jsem potkal ženu, která otevřela moje srdce. Přišla a přivedla s sebou vlky. A já si zas mohu hrát a mít u sebe pocit lásky a naplnění. Teď už vím.

Dnes, s milovanou ženou, láskou v srdci a s vlky kolem sebe, jdu cestou šamana, který našel lásku, své vlky a v poznání sebe pomáhá najít cestu k vlastní duši i ostatním.

Váš Pavel