Jsem pohanem bez viny…

Nemám ráda označení pohan. Možná ti vzdělanější než jsem já, vědí, kde se přesně vzalo, ale pro mě to znamená nést hanu, tj. jakousi vinu, hanbu … Obecně označuje ateisty, v lepším případě polyteisty, předcházející před lepší, vyspělejší vírou v jednoho boha, nebo jinověrce obecně. Padá na ně hana. Za co vlastně a proč? Za odlišné vnímání světa? A v tom to právě leží …

Pohané jsou vlastně vyznavači předkřesťanských kultur. Ti, co žijí v přírodě, na rozdíl od civilizovaných obyvatel křesťanského světa. Členové přírodních národů. Ti, kteří se pokoušejí žít ve shodě se všemi bytostmi světa, s bohy a s přírodními cykly. Žijí v přírodě, a proto vědí, že není „mrtvá“, ale že s ní lze komunikovat, učit se od ní, být s ní ve spojení k prospěchu svému i celého světa. Všechny pohanské kultury jsou vlastně kultury šamanské. Mají velmi výrazné společné rysy, které nevycházejí z žádných svatých knih, ale z prostého navazování kontaktu s přírodou a s bytostmi, které v ní žijí. Jistě, jsou různé specifické obřady, zvyky a rituály, které odlišují jednotlivé šamanské kultury – Kelty od Slovanů, Germány od Eskymáků, nebo šamany ze Sibiře od severoamerických či jihoamerických indiánů, ale tyto rozdíly jsou dány především jinými životními podmínkami, ve kterých žijí. Základem všech je však společné vnímání světa a člověka v něm, jako neoddělitelné, smysluplné a funkční jednoty bytí.

A čeho se vlastně křesťané, kteří vložili hanu na pohany, báli a vlastně stále bojí? Bojí se jejich moci. Moci, která pramení z toho, že každý člen šamanských společenství může komunikovat se všemi bytostmi, které obývají jeho svět – s bohy i se všemi ostatními. A díky této komunikaci je schopný získat moudrost i rady a léčbu v těžkých chvílích. Křesťané nedůvěřují člověku, že je vůbec schopen bez příslušného vedení, výchovy a instrukcí, porozumět božím slovům. Potřebuje podle nich nutně prostředníka, který mu poví, co vše znamená a jak se vším správně naložit. A od toho, je jen krůček k nesvobodě a manipulaci.

Ať jsme si toho vědomi nebo ne, naše kultura stojí na křesťanských základech. Stojí na nedůvěře, že si lidská bytost může na vše přijít sama, stojí na dogmatech, že podstata člověka je špatná, hříšná a že se musí stále vylepšovat a zdokonalovat. Chápe člověka jako bytost, která je sice pánem tvorstva, ale má nad sebou pána zdaleka mocnějšího než je on sám. A pouze na něm – bohu závisí, zda člověka pozvedne k sobě, nebo zda zůstane v tomto slzavém údolí. Nehostinná vyhlídka … A proto přijímat naši civilizaci za svou jako celek znamená, stavět svůj životní koncept na slabém člověku, utrpení a vině.

Být pohanem v dnešní době neznamená jen návrat k přírodě, ale především k chápání člověka, jako bytosti, která je neoddělitelnou a důležitou součástí celku. Být pohanem znamená vnímat člověka jako od základu dobrou bytost, která má své pevné místo na Matičce Zemi.

Vaše šamanka Markéta